Vzpomínky na 24 let v PPL Petra Menšíka

Petr k prvnímu dni letošního srpna oslavil v PPL 24 let svého nepřetržitého pracovního působení.

Vzpomeneš si na svůj první den v PPL?
Vzpomínám si na to velmi dobře. Do pracovního poměru jsem nastupoval v létě 1996, i když to nebyl tak úplně první den v PPL, protože jsem si několik měsíců předtím brigádně přivydělával na centrálním překladišti. Depo 01 a centrála tehdy sídlily na adrese Hůlkova 31 ve Kbelích. Pamatuji si na všechny své tehdejší kolegy. Dokonce bych si jistě vzpomněl i na jejich jména. 

Na jakou pozici jsi nastupoval a co se od tebe očekávalo? 
Nastupoval jsem na pozici odpoledního dispečera. Mým úkolem bylo odbavit vracející se řidiče, zvážit a postarat se o všechny svozy, uložit do klece nedoručené zásilky, ručně je sepsat a faxem obeslat vstupní depa se žádostí o upřesnění. Mezitím jsem telefonicky přijímal a zapisoval svozová avíza, odbavoval zásilky odesílané do zahraničí, což znamenalo velké množství dokumentace. Zaměstnanec, který mě měl zaučovat, po dvou dnech bez varování zmizel, takže to bylo opravdu veselé.

Jaké jste tehdy měli vybavení a jak jste třídili zásilky?
V kanceláři jsme měli fax, pevnou telefonní linku, PC (Windows 95) a v něm program „Balíková pošta“ od firmy Transoft a dokonce i Excel, kam jsme zapisovali denní výkony řidičů. Tabulky sloužily jako podklad pro fakturaci dopravců. Neměli jsme internet ani e-maily. Datová výměna probíhala pouze přes diskety, které na depa vozili řidiči hlavních běhů. Ti sice měli skenery, ale neměli mobilní telefony. Pro informace, kam mají jet pro svozy, museli volat z telefonní budky. Přepravní listy jsme tiskli výhradně na jehličkových tiskárnách. Co se týká manipulace se zásilkami, jedinou technikou byly těžké poštovní vozíky. Žádné dopravníky ani jiná technologie. Když se dnes zpětně ohlédnu, bylo to i poměrně nebezpečné. Zásilky se vozily v kamionech a my neměli vykládkové rampy, aby se vyrovnal výškový rozdíl mezi podlahou haly a podlahou kamionu.

Kolik balíků jste tenkrát odbavovali?
Na celý region Prahy a středních Čech jsme měli deset linek. Rozváželi jsme zhruba 800 balíků pouze v režimu B2B bez dobírek. Pamatuji si den, kdy jsme se radovali z překonání hranice 1000 balíků na svozu.

Co se za tu dobu nejvíc změnilo pro tebe?
Toho je mnoho, změnilo se vlastně úplně všechno. Když jsem přišel do firmy, neuměl jsem ani obsluhovat fax. Kdo by to uměl dnes? Teď vážně. Je neuvěřitelné, jak jsme se za ty roky posunuli jak technologicky, tak v objemech přepravovaných zásilek. Přesto si myslím, že PPL zůstává stále stejná zejména v tom, že vše stojí na lidech.

Byla tehdy PPL jako značka vidět na ulicích?
Auta již tehdy byla polepena, byla vidět a hrdě jsme se ke každému kolegovi na cestách hlásili. Měli jsme tehdy logo i na služebních vozidlech, což mi dnes trochu chybí.

Dříve se většina věcí řešila výhradně na depu (zákaznický servis, dobírky aj.). Jak vnímáš centralizaci těchto týmů?
Když jsem začínal, byl jsem klecařem, manipulantem, vážičem, deklarantem, dispečerem, „škoďákem“ a zároveň také operátorem. V době, kdy se depo přestěhovalo do Malešic, jsme celý provoz ve dvanáctihodinových cyklech zajišťovali ve dvou lidech. S kolegou jsme si jen před svým bydlištěm předávali klíče od depa, noční/ranní a odpolední. Tehdy k nám nastoupila první operátorka a počet operátorů na depu postupně narostl.

S příchodem systému Avaya dohled nad lokálními depovými operátory převzal centrální zákaznický servis. Operátoři již byli systémově vedeni, proškolováni a jejich výkonnost začala být sledována a vyhodnocována. Výhoda byla, že nám operátoři viděli pod ruce, znali naše procesy a postupy, komunikovali s řidiči. Dnes už je vše jinak. Postupem času a se změnou procesů a jejich automatizací se centralizace zákaznického servisu stala nevyhnutelnou.

Měl jsi někdy chuť to vzdát a odejít z PPL? Co ti v tom zabránilo?
Ano, několikrát. Ale nikdy jsem neodešel. Asi proto, že mě baví práce s lidmi a mám to štěstí, že jsem vždycky měl a stále mám ve svém týmu skvělé kolegy, kvůli kterým to všechno stálo za to.